Rozmarný podzim...

Předpověď slibovala slunný den a teplotu kolem osmi stupňů. Po ránu se venku válela mlha tak hustá, že by se dala krájet a sloupec rtuti ustrnul kdesi na nule. Dýchala jsem na kuličku teploměru, leč marně. Tento způsob podzimu,...

...děla jsem vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, zdá se mi poněkud nepředvídatelným... Je chladno a můj dech je mrazivý. Zdaliž je vhodné vyjíti si po týdnech domácího azylu s přáteli na celodenní výlet, abychom pečovali nejen o tělesné, ale i duševní zdraví?

Nuže, ať je podnebí příznivé čili nic, na výlet se půjde. A basta! Vezmu si na sebe zimní budnu, kulicha a rukavice a můžeme vyrazit.

V úvodu tohoto fotopříběhu jsem, jak jste jistě poznali, parafrázovala známé dílo Vladislava Vančury. Na závěr si dovolím citovat jiné známé dílo slavného českého symbolistického básníka Karla Hlaváčka. Tahle zhudebněná báseň se prostě k podzimu tak nějak hodí.

Tak zas někdy příště. :))