Cesta do Tramtárie II. aneb Jak jsem nepotkala Vinnetoua a nakonec mne neunesli...

Kdo z vás nikdy neviděl proslulé filmy s ušlechtilým náčelníkem Apačů a jeho věrným bílým bratrem, který se ohání pěstmi v boji za spravedlnost? Nevím jak vy, ale já jsem s nimi vyrůstala. Tolikrát jsem chtěla prožít aspoň...

...některá jejich dobrodružství. Tedy nemám zrovna na mysli bitky s proradnými ziskuchtivými bělochy či nechat se skalpovat u kůlu. Chtěla jsem na vlastní oči vidět Stříbrné jezero, rozeklanné skály a travnaté stepi, kde cválali Vinnetou a Old Shatterhand na svých hřebcích a čelili nástrahám Divokého západu (alias zemí bývalé Jugoslávie).

Vím, že se zmíněné mayovky natáčely kdesi v Chorvatsku, ale i tak jsem na našich horských túrách v Albánii prožila jakési déja vu ze svého dětství a mládí. Jen ty své hrdinné idoly jsem tam už nepotkala. Sám Manitou ví, kde je jim konec...

Zážitků v i následujících dnech bylo tolik, že to nelze shrnout do pár vět. Takže opět nabízím všehochuť obrázků.

Tak si to shrňme: albánský jazyk jsem se nenaučila, Vinnetoua ani Old Shatterhanda nepotkala, ale zamilovala jsem se... Do zdejší přírody, moře a dechberoucí krásy, jestli to chcete vědět.

Tak zas někdy příště. :))