Maturoval jsem v r. 1965. Maturitní písemku, na kterou bylo tenkrát 5 hodin, jsem odevzdával hodinu před termínem a nakvap odjížděl na letiště v Roudnici n. Labem, kde mi kvůli písemkám unikaly seskoky padákem, s nadějí, že ještě nějaký stihnu. Téma písemky jsem si vybral samozřejmě jen tzv. záchytné, protože jsem si do ničeho konkrétního netroufal. Při ústní zkoušce jsem literaturu s vypětím sil okecal a při větném rozboru mi češtinář za zády napovídal, protože věděl, že o teorii toho mnoho nevím. Přes to všechno jsem dostal jak z písemné práce, tak z ústní zkoušky výbornou. Když jsem se pak u vínečka ptal češtináře, proč mě tak dobře hodnotil, odpověděl asi v tomto smyslu: " Písemku jsi sice odflákl, ale mělo to hlavu a patu a bylo to bez hrubých gramatických chyb. O tématu literární otázky jsi věděl h...o, ale vydržel jsi o tom půl hodiny kecat. No to je přece docela slušný výkon. Vy průmyslováci nebudete žádní jazykovědci. Musíte ale umět napsat technickou zprávu, pracovní instrukci či dopis, pod který se váš budoucí šéf bude moci podepsat, aniž by za vás musel opravovat pravopisné chyby, nebo se posléze za svůj podpis stydět. A jsem si jist, že to zvládneš." Ten náš češtinář měl naprostou pravdu. To, co dnes vymýšlí na maturanty CERMAT, jsou naprosté hovadiny. Dnešních maturantů je mi líto. Moří se s něčím, co jim ve většině případů nebude k ničemu. A v hodnocení jim bude chybět lidský přístup pedagoga, který je poznal, protože s nimi prošel několik let.
Díky za nakouknutí, Honzo.
.
Díky za nakouknutí a hezký večer.
