Pančelko, opožděně jsem se dozvěděl o špendlíku, děkuji!

Neztrácejte naději... teď jste mi ale připomněla verš: "Láska i naděje, vše ztroskotalo, ležím na břehu, na pustém mořském břehu.." - ...radím a při tom se dneska takhle cítím... to bude asi tím deštěm se sněhem a olověnou oblohou

Díky moc za nákuk, Ludmilo.

Zapomnela jsi na romantismus, Pavli. Chtelo by to se poradne zamilovat. Cerstve, bezbreze a opetovane. Hned by Te starosti dnesni doby prestaly trapit

Romantismus jsme už probrali, ale bohužel tě zklamu: romantismus v literatuře má pramálo společného s romantickou zamilovaností. Každopádně souhlasím s tebou, chtělo by to leccos, aby člověk přišel na jiné myšlenky. Tak třeba někdy časem, teď to prostě musíme nějak všichni ve zdraví přežít, ostatní věci snad přijdou postupně...

Měj se fajn a díky za nákuk, Honzo.

Já jsem ve čtvrtek zjistila, že šestileté dítě ovládá Teamsy líp než já. I když teda uznávám, že poslední dobou jsem špendlila jen náhubek na nástěnku v předsíni.

Šestiletý neučím, ale puberťáci jsou samozřejmě v počítačové gramotnosti o několik úrovní výše než já. To špendlení byl zásadní objev, ale ještě jsem ho nevyzkoušela v praxi. Díky za nákuk.

Pavlo, stejně tak s tím bojujeme i my rodiče školáků. Buď ráda, že neučíš našeho zlosyna, to by byl blog jedna báseň. Neklesej na mysli a užívej si jaro. Pěknou neděli.

Mně stačí i občasné hlídání "učícího se" dítěte. Smažení na mobilu vedle klávesnice, po jeho zabavení vypnutá kamera a točení na židli. Večer prý pak brečí, že nemá všechny úkoly.

Každý den a v každé době nám přináší nějaké překvapení. Drž se.

Díky, vynasnažím se.